Letiště Pardubice (PED) je pro většinu Čechů synonymem levné dovolené – charterů do Turecka, Egypta nebo Bulharska, na které tu ráno stojí fronta rodin s kufry. Vedle cestujících ale letiště pravidelně odbavuje i nákladní letadla, mezi nimi občas i jeden z největších sériově vyráběných dopravních letounů světa, Antonov An-124 Ruslan.

Schválený agent pro nákladní dopravu

Letiště Pardubice má status takzvaného schváleného agenta pro nákladní dopravu. Znamená to, že si kompletní bezpečnostní kontrolu nákladu a pošty zajišťuje přímo na místě, bez nutnosti posílat zásilky přes jiné letiště. Podle vlastních údajů provozovatele letiště běžně odbavuje typy An-12, An-174, Il-76, Boeing 737, nákladní verzi Airbusu A330F, Boeing 747-400F i Boeing 777. Pro manipulaci s náklademi má k dispozici paletový a kontejnerový nakladač o nosnosti 7 tun a vysokozdvižné vozíky s nosností 1, 3 a 5 tun. Nebezpečné zboží se odbavuje jen na vyžádání, minimálně pět pracovních dní předem.

Podobnou kombinaci civilního a nákladního provozu má i řada dalších menších evropských letišť. Dráha a odbavovací kapacity totiž mimo turistickou špičku z velké části stojí bez využití, a cargo lety tak pomáhají vytížit infrastrukturu, kterou by jinak letiště platilo jen z příjmů za pravidelné chartery.

Cargo provoz souvisí i s polohou letiště: Pardubice leží zhruba 100 kilometrů od Prahy, s přímým napojením na dálnici D11 a rychlostní železniční koridor. To usnadňuje takzvané Road Feeder Services, tedy dopravu nákladu po silnici mezi letišti tam, kde přímý let nedává ekonomický smysl.

Rozdíly v nosnosti jednotlivých typů, které letiště běžně odbavuje, jsou přitom značné:

Ruslan nad Pardubicemi

Nejviditelnějším dokladem cargo role Pardubic jsou přistání Antonovu An-124 Ruslan. Jde o jeden z největších letounů světa s nosností až 150 tun, který do Česka přilétá v rámci aliančního programu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution). Česká republika je jeho členem od roku 2006, spolu s dalšími zeměmi NATO včetně Německa, Polska nebo Slovenska. Program dává členským státům přístup k letounům, které si žádná armáda sama nekupuje – provoz i pořízení takového stroje by pro středně velkou armádu bylo ekonomicky nesmyslné, a tak si členské státy kapacitu jen pronajímají podle aktuální potřeby, obvykle od ukrajinských nebo ruských provozovatelů.

Nejznámější přistání Ruslana v Pardubicích se odehrálo v noci na 25. března 2020, kdy letoun přivezl přes 100 tun zdravotnického materiálu z čínského Šen-čenu – roušky, respirátory, ochranné obleky a brýle pro boj s tehdy začínající pandemií covidu-19. Podle serveru Zdopravy.cz vyšel jeden takový let na přibližně 35 milionů korun. Nešlo přitom o ojedinělou událost: Ruslan v Pardubicích přistával i v dalších letech, mimo jiné už v roce 2017 v rámci běžného zásobovacího letu pro armádu.

Proč zrovna Pardubice

Schopnost přijmout tak těžké stroje má vojenský základ. Letiště Pardubice je od roku 1995 civilně-vojenské a samotnou dráhu i technické zázemí spravuje armáda – civilní charterové linky ji jen sdílejí. Právě vojenská správa dráhy je důvod, proč může na letiště s ročním provozem kolem 200 tisíc cestujících přistát stroj, který běžně létá na mezikontinentálních vojenských a humanitárních misích a jinam v regionu by ho jen tak někde nepustili. Dráha i okolní plochy byly navíc historicky budované pro vojenské provozy, takže svou nosností a délkou vyhovují i těžkým nákladním strojům bez nutnosti nákladných úprav.

Vojenský rozměr letiště se v poslední době propisuje i do jeho hospodaření. Letiště se loni poprvé od roku 2014 dostalo do zisku, mimo jiné díky prodeji pozemků armádě. Cargo provoz sám o sobě velké peníze nepřináší, ale spolu s vojenskou infrastrukturou drží letiště v provozu i mimo turistickou sezonu, kdy charterové linky na několik měsíců utichnou.